Velký sešit Stažení (Přečtěte si online.Download) zdarma kniha PDF, ePub, Kindle

Posted by

Velký sešit

Není náhodou, že románová prvotina maďarské emigrantky žijící ve Švýcarsku a píšící francouzsky získala nadšené obdivovatele v řadě zemí. Agota Kristofová píše nezvyklým a velmi výrazným stylem, ohromujícím krají stručností vět, které čtenáře zasahují jako údery pěstí. Svět této knihy je tvrdý a násilnický, poznamenaný krutostí autorčiných prožitků. Úspornou formou deníkových záznam líčí příběh dvou malých chlapců – dvojčat, kteří vyrůstají za války v jakémsi příhraničním městečku okupované země.



Kniha v českém jazyce!


Stažení Velký sešit zdarma kniha pdf mobi epub mp3 fb2 CD txt doc kindle Ibook iOS:


Velký sešit (0.00 EUR)


Stažení Velký sešit zdarma kniha:

MIRROR-2




Připojit stovky tisíc spokojených členů, kteří strávili bezpočet hodin vyhledávání multimediálního obsahu a online a hned teď a zároveň se těší nové knihy, časopisy a slavných komiksů.

Je tady a je to zdarma. Proto se musíte zaregistrovat kliknutím na některý z odkazů na této stránce:

  • Knihy, časopisy a comics neomezené, ať jste kdekoli: přímo do vašeho prohlížeče na počítači nebo tabletu.
  • Více než 10 milionů titulů pokrývá všechny možné žánry.
  • dostat to nejlepší knihy, časopisy a comics v každém žánru, včetně akce, dobrodružství, anime, manga, děti a rodinu, Classics, Komedie, reference , manuály, Drama, zahraniční, hrůza, hudba, romance, Sci-fi, fantasy, sport a mnoho dalších.
  • Nové tituly se přidávají každý den! Rádi bychom udrželi věci svěží.
  • Všechny platformy. Plně optimalizováno
  • Objevte, proč každý den chodí tisíce lidí.Zaregistrujte se a užijte si zábavu, neomezeně!


    Originální název:

    Grand cahier (1986)

    Žánr:
    Literatura světová, Romány
    Vydáno: , Mladá fronta
    více informací…

    Nahrávám…

    Komentáře (18)

    Přidat komentář

    Toffee

    29.12.2017

    Krutá doba, krutá babička, krutá kniha. Téměř holé věty, žádné emoce, jen konstatování. Dva malí kluci, co ještě mají mléčné zuby, ale sami sebe vědomě cvičí, aby vyhráli nad bolestí, hladem, špínou a zimou i jakýmikoli pocity. Dotáhli to k dokonalosti, ze které mrazí. Velmi nekompromisní pohled na válku očima dětí.

    sick.boy

    14.08.2017

    Během prvních pár řádků jsem v úsečném stylu psaní cítil Célina, plivajícího svůj hněv v tříslovných větách. Po pár kapitolách vyšlo najevo, že v této knize chybějí jakékoli emoce. Ve mně se ale během čtení bouřily ve velkém stylu.
    Příběh dvojčat, odsunutých během války do vesničky někam k hranicím je krutý, vhodnější označení mě nenapadá. Jeho krutost vyniká právě tím, že se ve vás nesnaží vyvolat lítost či soucit tak jako milion jiných knih z druhé světové.
    Všechny události jsou podány věcně, s naprostou samozřejmostí, ať už jde o smrt, násilí či perverzi. Zvlášť poslední jmenované jsem se dočkal až překvapivě často.
    Dvojčata, mluvící o sobě jedině v množném čísle mě fascinovala svým chladným uvažováním, které však bylo ze své podstaty to jediné správné. V krutých časech není místo na přílišnou empatii.
    Velmi silná kniha, jedna z nejlepších, co jsem tento rok četl.

    PS: Díky za konečně kvalitní doslov, který se věnoval autorce, jejímu životu a způsobu psaní. Tady by se měli poučit všichni ti nabubřelí pitomci, kteří si myslí, že je důležité převyprávět děj knihy po svém, přestože jste ho zrovna dočetli.

    nikol6168

    11.08.2017

    Četlo se to snadno. K postavám jsem si bohužel nevytvořila žádný vztah, ale o to tady nejspíš ani nešlo.

    triatlet

    14.07.2017

    "Slova vyjadřující cit jsou velice neurčitá, je líp je nepoužívat a držet se popisu věcí, lidských bytostí i sebe samých, to znamená věrného popisu faktů." (s.28)
    Forma
    Připadám si jako v ringu, když čtu záznamy bratrů ve velkém sešitu.
    Čtu během jednoho oblačného odpoledne, kdy nemusím předstírat, že jsem hluchý, nebo slepý.
    Příběhů o válce jsem četl hodně, ale znovu jsem překvapený. Autorka zvolila jedinečnou formu. Nabízí se srovnání s knihou Anna a Vlaštovčí muž (http://www.databazeknih.cz/knihy/anna-a-vlastovci-muz-280278 ), ovšem Velký sešit na malém prostoru obsahuje neskutečné množství perverze, zla a hnusu…
    Postavy
    Vypravěči jsou sice bezejmenní, ovšem jejich počínání je tak atypické, že si čtenář zapamatuje jejich "zkoušky". Navíc dokáží (nebo autorka dokáže) popsat i ostatní postavy přesvědčivě.
    Čas
    Základem příběhu je sice válečné období, ale posledních pár stránek naznačuje i období komunistické totality. Jinak se čtenář dovídá jen pomocí náznaků, kolik je komu let (např. zmínka o mléčných zubech).
    Překvapení
    Přestože jsem neočekával happy end, tak závěr mě dokonale odzbrojil. Ale autorka jen potvrdila, jak má příběh promyšlený (vzájemné propojení dvojčat je součástí kapitoly o školní docházce).
    Naděje
    Dá se v jednání vystupujících postav nalézt náznak naděje nebo lásky?
    Doslov
    Závěrečný doslov překladatele Jana Machonina dokresluje genezi příběhu.

    deirdre

    15.06.2017

    Fakt dobré. Táto knižka ma preniesla do detstva hneď na dva razy : štýlom písania, ktorým mi silne pripomenula moju obľúbenú rozprávkovú knižku od Nataši Tánskej – Puf a Muf. A zároveň som sa vrátila na babkinu dedinu pri maďarských hraniciach, kde som trávila ako dieťa hodne času… Atmosféra a mentalita takmer dokonale vystihnutá, i keď s až takou patológiou som sa ja osobne nestretla 🙂 Ale to boli roky sedemdesiate. Určite si zoženiem aj ďalšie časti a určite nezostanem pri jednom prečítaní.

    MichelleS

    16.03.2017

    Neskutečná kniha, překvapení, pecka, jakou jsem nečekala. Ze začátku jsem si říkala, že bych ji dala přečíst dětem, je psaná jednoduše, dětskýma očima, dozví se o nelehkém životě za války. Tenhle nápad jsem ale hodně rychle pustila z hlavy. Nedokázala jsem přestat číst až do poslední stránky. Došla mi slova a nedokážu nic dalšího napsat. Stačí přečíst a tohle už z hlavy nikdy nedostanu.

    hellena1523

    29.01.2017

    Naprosto úžasný, neskutečně silný příběh. Autorka zvolila skvělý styl vyprávění. Velmi podmanivé.

    triontilla

    08.06.2016

    Sila! byť češka, četla jsem ve slovenském překladu, na popud zhlédnutého divadelního představení z Nitry. během pár hodin přečteno, nedočkavě hledám další díly!

    Gracian1964

    04.05.2016

    Tak toto bola iná pecka než Zatmění, čo som si prečítal medzitým, hm…strohé, úderné, drsné, šokujúce, zvrhlé, pútavé, napínavé…doslova som to zhltol…škoda, že také krátke….rozhodne siaham po druhom a treťom pokračovaní a trasiem sa nedočkavosťou…viac niet čo dodať, asi by som si rád pozrel aj film, pre úplnosť….

    Márinka

    28.12.2015

    Drsné, fest drsné. Ale asi se přemůžu a přečtu si také pokračování. Z babiččina vyprávění vím, že Velký sešit je, byť krutý, autentický.

    Palivo

    16.03.2015

    Tuhle knížku jsem si chtěl přečíst už loni hned když vyšla, protože měla černej obal a všichni díky Morganu Freemanovi víme, že co je černý to je dobrý, ale pak jsem zahlédl Placentu, dvorního trusa co čte jen sci-fi a píčoviny s bublinama, jak to drží v hnátě, takže jsem si řekl, že to asi na chvilku odložím, když to čte takovej padělek lidskýho druhu a mimo jiné a především čtenář třetí cenový kategorie.

    A tak jsem četl něco jiného, onanoval, hrál playstation, chodil na záchod kadit a celkově jsem si užíval život. To vše až do momentu, kdy jsem čekal návštěvu, takže jsem logicky poházel po místnosti různý intelektuální knížky, na čelo si vytetoval Heidegger 4ever! a na internetu zapnul Guardian, aby návštěva viděla, že jsem chytřejší než jejich kávovar. "Och surrealismus? Jistě, ano, to znám, to se vyslovuje syrealismus že?" A v tom se to stalo – díky té návštěvě jsem zahlédl na Guardianu článek Slavoje Žižeka o jeho nejoblíbenější knížce a tou nebyla samozřejmě žádná jiná než Velký sešit Ágoty Kristóf.

    Inu, rozhodl jsem se tedy prověřit tento klenot, protože Žižek je prej frajer, což vím od jedný kolegyně z práce, která mi nabízela anál, když měla krámy = takový lidi nemají důvod lhát. Při první průjmový pohotovosti, kdy jsem snědl mraženou pizzu doktora Etkera a kilo mandarinek, jsem tedy vzal knihu do své filozofické komnaty a za zvuků symfonie mého těla jsem se pustil do čtení. A musím říct, že jsem udělal dobře, protože kniha byla tak dobrá, že bych se z ní tak či onak, dřiv nebo později, stejně posral.

    Ágota Kristóf vsadila na minimalismus a i když jsem se toho po jedné jediné zkušenosti s Hertou Miller trochu děsil (Protože. Ta kráva. Píše. Jak. Zkurvenej. Stroboskop.), dopadlo to dobře, protože Kristóf nejde do extrému – i přes strohost si zachovává čtivost a účelnost. Její věty vystupují do popředí obsahem, nikoliv exhibicí její vlastní nadřazenosti, zachovává empatii ke čtenáři a zároveň doslova znásilňuje vše nepodstatné v životech načrtnutých postav. Jinými slovy, valí tu fošnu jako Jay-Z. "Dej mě prachy nemám prachy sem si koupil kožich bang bang." Díky tomu dokázala život osekat na kost a za pomocí několika úchylných momentů (i když i to je diskutabilní, třeba na Slovensku je docela normální šukat psy zdroj:Farmár hladá ženu) dokázala popsat a demonstrovat, jak je život těžký a přitom mrazivě jednoduchý, ale především, jak zbytečně je zatížený empatií, což zatím pochopil akorát Hitler a Pavel Novotný.

    Díky tomu kniha buší do duše jako Sagvan Tofi do baru. Zanechává chladný pocit zodpovědnosti a krutosti, kterou, pakliže ji aplikujeme na vlastní činy, tak nechutně postrádáme v tomhle "ale ne, vůbec nejsi tlustá" světě. Někdy je potřeba uznat, že v určitých situacích je krev to nejlogičtější a nejchytřejší řešení. Řešení bezpáteřní trhající páteře.

    mařinka.vonná

    07.02.2014

    Silná, strhující a temná kniha. Souhlasím s podobností s Nabarveným ptáčetem. Za přečtení stojí obě.

    dalimoni

    17.07.2013

    Krátký příběh. O to více působivý a děsivý. Krátké úderné věty, které jsou psány z pohledu malých kluků, dvojčat. Vyrůstají během války u babičky (čarodějnice) a postupně se "přeměňují" v "bezcitné muže". Na jedné straně dokáží pomoci slabým a bezbraným, na druhé straně si neberou servítky a jejich city k rodině (matce, otci) postupně odcházejí. Zajímalo by mě filmové zpracování této knihy. Na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech získal film Velký sešit jednu z hlavních cen. Když jsem si to představoval reálně, tak to vidím na takový "válečný horor".

    playada

    03.01.2013

    Je to možné, že válka způsobuje takovou lidskou degradaci. Já jsem to ale snad ani nechtěla vědět. Podle mého se autorka vyžívala v amorálnostech.

    Renava

    20.11.2012

    Ťažko hľadať slová, ktoré by vystihli tento kratučký, no desivý príbeh, vyznačujúci sa značným nepomerom medzi počtom strán a samotnou obsahovou a hlavne emočnou hĺbkou (v tom pozitívnom zmysle slova). Keď poviem, že mi doteraz behajú zimomriavky po tele, nebudem preháňať a každý, kto prečíta, vie prečo. Drsný, šokujúci príbeh dvoch malých chlapcov – dvojičiek, ocitajúcich sa počas vojny v opatere pračudesnej osoby – ich biologickej starej mamy.

    „Stará mama je mama našej mamy. Predtým, ako sme k nej prišli bývať, nevedeli sme, že mama ešte má mamu.
    Voláme ju stará mama.
    Ľudia ju volajú Bosorka.
    Ona nás volá „sukini synovia“.“

    Dvojičky, existujúce ako jedna osoba "MY", ktoré fyzicky nie sú schopné existovať oddelene, predčasne vyspelé okolnosťami, v ktorých sa ocitli… Ich správanie, racionalita, disciplína, bystrosť a chladné, premyslené činy vyvolávajú zimomriavky…Ďalšie absurdné postavy, začlenené do príbehu, charakterovo rovnakým spôsobom vybočujú z bežného rámca "normálu". Situácie, pri ktorých sa zastavuje dych a napína… Môžem potvrdiť (tak ako tu bolo predo mnou povedané), že kniha v nemalej miere pripomína Kosinského Pomaľované vtáča – kto čítal, bude pripavený na to, že čítanie k nedeľnej poobedňajšej káve to zrovna nie je…Jednoducho príbeh, o ktorom sa dá povedať, že bol viac než dobrý, napriek tomu, že celý čas vyvoláva chuť zvracať…

    Alma-Nacida

    09.10.2012

    Každá dobrá kniha o válce, kterou jsem kdy četla, je hrůzná, mám z ní noční můry…a tak to má být. Jak jinak psát o válce? Tahle kniha se naprosto vymyká ze všech kategorií způsobem, jakým je napsaná, stroze, opravdu jako by ji psalo dítě s posunem morálního vědomí. Velmi syrové, slabší povahy, raději si rozmyslete, zda přečtení risknete… Zvláštně je kniha podobná Nabarvenému ptáčeti J. Kosinského.

    zuzulique

    23.05.2011

    kruté, no veľmi dobré čítanie!

    holubTN

    komu nerobí slovenčina pri čítaní problém vrelo odporúčam