Smrť v Benátkach Stažení (Přečtěte si online.Download) zdarma kniha PDF, ePub, Kindle

Posted by

Smrť v Benátkach

Najznámejšia novela Thomasa Manna zachytáva vznik a vývin pustošivého, bezvýchodiskového citu, ktorý uzatvára smrť, nakoniec predstavujúca vykúpenie. Sám autor ju charakterizoval ako „príbeh o rozkoši zo zániku“. Úspešný starnúci spisovateľ Gustav von Aschenbach sa nečakane rozhodne stráviť leto v Benátkach. Ubytuje sa na Lide, kde jeho pozornosť upúta krásny poľský chlapec Tadzio. Keď v meste vypukne epidémia cholery, Aschenbach zvažuje odchod, no jeho fascinácia chlapcom je silnejšia než pud sebazáchovy, a tak kvôli Tadziovi ostáva. V deň Tadziovho odchodu Aschenbach zomiera, pozorujúc na pláži objekt svojej trýznivej lásky.



Kniha v českém jazyce!


Stažení Smrť v Benátkach zdarma kniha pdf mobi epub mp3 fb2 CD txt doc kindle Ibook iOS:


Smrť v Benátkach (0.00 EUR)


Stažení Smrť v Benátkach zdarma kniha:

MIRROR-2




Připojit stovky tisíc spokojených členů, kteří strávili bezpočet hodin vyhledávání multimediálního obsahu a online a hned teď a zároveň se těší nové knihy, časopisy a slavných komiksů.

Je tady a je to zdarma. Proto se musíte zaregistrovat kliknutím na některý z odkazů na této stránce:

  • Knihy, časopisy a comics neomezené, ať jste kdekoli: přímo do vašeho prohlížeče na počítači nebo tabletu.
  • Více než 10 milionů titulů pokrývá všechny možné žánry.
  • dostat to nejlepší knihy, časopisy a comics v každém žánru, včetně akce, dobrodružství, anime, manga, děti a rodinu, Classics, Komedie, reference , manuály, Drama, zahraniční, hrůza, hudba, romance, Sci-fi, fantasy, sport a mnoho dalších.
  • Nové tituly se přidávají každý den! Rádi bychom udrželi věci svěží.
  • Všechny platformy. Plně optimalizováno
  • Objevte, proč každý den chodí tisíce lidí.Zaregistrujte se a užijte si zábavu, neomezeně!


    Originální název:

    Toz in Venedig (1961)

    Žánr:
    Literatura světová, Novely
    Vydáno: , Petit Press (SK)
    více informací…

    Nahrávám…

    Komentáře (59)

    Přidat komentář

    Lora.Greenova

    12. března

    Nejspíš jsem tu knihu měla číst více v klidu, je totiž více úvahovaná, než dějová. Nebo by to možná vyšlo na stejně, možná by mi i tak přišly některé úvahy příliš zdlouhavé, možná by mi ani tak nesedly.
    Postava stárnoucího muže mi byla ale sympatická, trochu podobná postavám Mika Waltariho, jeho postavy mám také v oblibě.

    Trochu škoda, že od té doby, jak se začalo hovořit o možné nemoci, která se Benátkami šíří, bylo i vzhledem k názvu knihy jasné, že to skončí něčí smrtí. Způsob, jak byl zpracován konec, ale stejně považuji za zdařilý, ačkoliv šťastný nebyl.

    Viviana-Mori

    03. března

    Přečteno už dříve jen kvůli kamarádské výzvě. Kamarádka mi ji doporučila a já po ní sáhla. Popravdě moc nevím, jak se ke knize vyjádřit. Ze začátku jsem si říkala, že to bude pro mě těžký oříšek, vybafla na mě šílená salva slov, spoustu popisů pocitů autora, který je sice velmi úspěšný, ale jaksi rozervaný, znuděný, nenaplněný….tak trochu bez reality… Ale i přes to, že děj je vlastně hodně jednoduchý, bez nějaké velké zápletky, mě to po několika stránkách vtáhlo do čtení. Ten chudák hlavní hrdina na mě vrhl slušnou depresi. 😀 Ta jeho platonická, homosexuální a poněkud pedofilní láska ke třináctiletému klukovi… No vlastně proč ne. Smutný. Neustále se na sebe dívali, ale nikdy ani jeden toho druhého neoslovil. Společnost je totiž velmi netolerantní.
    Autor v knize tak jaksi opěvuje krásu toho mládí a jako protiklad máme stárnoucího hlavního hrdinu, který silně podléhá stalkingu a nakonec i s posledním mrknutím očka při pohledu na tu krásu umírá. No jo, no. V Benátkách jsem kdysi byla, tak jsem si uměla představit i ten několikrát zmíněný smrad, který autor popisuje, i ty uličky, atmosféru. Ta kniha je i přes tu Itálii jaksi větrná a studená! Smutné je to, smutné.
    Každopádně kniha zajímavá, hodně stylisticky vyladěná, je tam hodně věcí k zamyšlení. Jsem ráda, že jsem ji mohla dočíst a zase se posunout dál, i když pro mne četba byla poněkud náročná, není to můj šálek.

    petr94

    28.12.2017

    Knihu jsem poslouchal v audio verzi. Nádherný příběh v krásném prostředí Benátek. Gustav von Aschenbach jako stárnoucí spisovatel propadá platonickou láskou k mladému hochovi. Příběh to byl pro mě velmi dojemný, v audio verzi doplněný mahlerovou symfonií, to vše způsobilo, že ke konci knihy jsem nesl osud hrdiny s velmi těžkým srdcem. Film je umělecké dílo, neobvyklé, ale stejně jako kniha srdeční záležitost, i když chápu, že ne pro každého.

    petr4927

    24.11.2017

    Začátek knihy jsem trochu protrpěl, nicméně když se přes něj člověk přehoupne, je nucen číst až do konce. Ano, není to nejnovější trendy kniha, ale nutí člověka k zamyšlení, co všechno dokáže láska s člověkem udělat.

    Palivo

    09.11.2017

    To sem si zase naběhl! Já celou dobu myslel, že je to knížka o chlápkovi, co dojel do Benátek a přejedl se pizzou a vono je to tak trochu pedofilní love story. Hlavní hrdina, jehož jméno si už nepamatuju, ale můžeme mu říkat třeba…Kevin Spacey, přijíždí do Benátek jako vostřílený německý spisovatel a filozof, což víme díky tomu, že nám to prvních třicet stran dokazuje všemožnejma citacema vět, kterým průměrný Paliva prostě moc nerozumí. Nicméně pochopil jsem, že je tedy asi chytřejší než já. Když se tedy kniha začala už stávat nesnesitelnou, Kevin Spacey konečně dorazil do Benátek a tam teprve začly pořádné špagety osudu, když zahlédné mladého klučinu z Polska, který má hezké vlasy!

    Již jsem si připravoval nervy na první lesbické scény mezi Kevinem a malým chlapcem, ale nic moc se v knize nakonec nestane a všechny vjezdy do pískárny zůstanou nevyplněny. Díkybohu. Co se totiž začne dít je, že se v Benátkách objeví nemoc a víc nemůžu napsat, páč bych spoileroval, ale trochu napovím, že kniha se jmenuje Smrt v Benátkách, trololol. Díky Manne, fakt díky. Správně by se kniha měla jmenovat SPOILER ALERT SMRT V BENÁTKÁCH SPOILER ALERT.

    No za mě mírné zklamání, čekal jsem od této klasiky trochu více. 7/10

    jaro999

    05.10.2017

    Nádherná kniha, překrásný jazyk, skvěle zachycená atmosféra Benátek. Zamyšlení nad tvůrčími schopnostmi umělce, nad mládím i prchavostí života. Zatím jsem ji četla jen jednou, určitě se k ní vrátím a věřím, že v ní opět objevím něco nového.

    Hamec

    04.10.2017

    Do barvitých rozkošatělých souvětí se člověk musí dostat, ale pak to jede jak po másle. Doporučuju číst na jeden zátah bez přerušování.

    intelektuálka

    25.08.2017

    Platonická láska stárnoucího umělce ke krásnému mládí je mu osudná…

    tlllk

    16.08.2017

    nerozhodný introvertný latentný homosexuálny dôchodca sa snaží obhajovať svoj postoj k životu, dozaista odvážne na svoju dobu, ale to v tej dobe boli aj hranolky….

    -Kathus-

    18.06.2017

    Výborná kniha reflektujúca vzťah umelca a umenia. Autorský štýl je v presnom zmysle podriadený tomu, čo chce autor povedať, každé slovo tu má svoje miesto. Z prvého zoznámenia sa s textom ide o „kryštalicky čistého“ a dôsledného autora, ktorý si ma hneď získal. Postupné udržiavanie a stupňovanie napätia v priebehu čítania má aj sekundárny význam, ktorý súvisí so žánrovým zaradením textu – a veru je to novela ako sa patrí! Vyzdvihujem formálnu prácu s textom a rytmom reči, celkovo s hudobnosťou, ktorú pravdepodobne zachovali aj prekladatelia – v českom preklade je snovosť miesta zachytená v rytme, kvantite vokálov, repetícii istého slova, hláskoslovnej inštrumentalizácii a na jednom mieste dokonca v asonancii:

    „A pak mu připadalo, že unikl do země elisejské na sam kraj země, kde lidem je dáno lehce žít, kde není sníh ani zima, kde se nevybýjejí bouřky a necrčí lijáky, ale kde z oceánu vyvstává nepřetržitě mírný, chladivý van a dny plynou v blažené prázdni, snadno, bez zápasů, zasvěceny jen slunci a jeho slavnostem.“ (s. 53). spomenúť aj Aschenbachovo vnímanie Tadziovej reči a samotné vyslovenie jeho mena, ktoré mu znelo ako melodická hudba: „Aschenbach naslouchal trochu zvedavě, ale nepochopil nic, než dvě melodické slabiky jako „adžo“, či ještě častěji „adžu“, s protáhlou hláskou ú na konci. Měl radost z tohto zvuku, připadal mu svou libozvučností přiměřený objektu.“ (s. 41) alebo „ono jméno které ovládalo pláž skoro jako nějaké heslo, s jeho měkkými souhláskami (…) v němž bylo něco sladkého a zároveň divokého“ (s. 42). Záverečná scéna, kde Aschenbach nadvihne ruku a nechá ju znova klesnúť na prsia a Tadziovo zamávanie smerom k moru symbolicky ukazujúc smer, jeho vznášanie sa a Aschenbachova „odpoveď“: „A jako tolikrát, vydal se za ním.“ (s. 93), čiže „ho nasledoval, tiež sa určitým spôsobom povzniesol, vznášal“ (umieral); to všetko pôsobí ako slávnostné zakončenie hudobnej skladby.

    KikinkaV

    05.06.2017

    No huf, tak to mám za sebou… Celé to bylo takové rozvleklé. Děj žádný a když tak schovaný za nekonečné popisy lásky a krásy a bláh bláh… Styl se k homosexuálnímu podtextu sice hodil, ale při čtení jsem se užírala nudou…

    ladyfromskye

    19.05.2017

    Dlouho jsem váhala mezi 3* a 4 *, ale nakonec jsem usoudila, že Smrt v Benátkách už opravdu hodně zestárla, že dalším generacím už toho asi moc neřekne a že si tudíž nižší hodnocení zaslouží. Což se třeba o Buddenbrookových říct nedá.
    Edit 23. 5. 2017 Co se filmu týče, ocenila jsem ho teprve napodruhé, po přečtení knihy. Nic se ale nezměnilo na tom, že víckrát už ho vidět nemusím.

    callahanh

    06.05.2017

    Ačkoli krátká, ne úplně jednoduchá a stravitelná kniha, o níž se jen těžko píše nějaký smysluplný komentář. Mann v ní rezignoval na příběh, ale spolehl se spíš až na básnickou lyriku, kterou popisuje jednak romantickou a uhrančivou krajinu v Benátkách a pak také vnitřní svět starého spisovatele, který se setká s mladým hochem, který mu připomene krásu života, který ho už pomalu opouští, připomene jeho vlastní mladá a idealistická léta a zapálí v něm hodně zvláštní náklonnost a cit. Mann tu používá jen velmi málo přímou řeč, místo které se soustředí na přesné a rozvleklé popisy. Je tu opravdu mnoho zajímavých momentů (počáteční setkání spisovatele se skupinou mladých lidí – možná homosexuálů – kterým se dvoří stárnoucí pán, který hlavnímu hrdinovi přijde v tu chvíli směšný, lyrické a citlivé vykreslení nerovného vztahu starce a mladíka), nad nimiž se můžete zamyslet, protože mají nadčasovou platnost. Potěší i květnatý jazyk plný metafor a symbolů. Navíc je tato novelka hodně krátká, a i přes dlouhá souvětí a jejich náročnou stavbu se dobře čte. Není to dílo, které by strhlo, ale ve čtenáři zanechá takovou zvláštní melancholickou náladu a vlastně ho i donutí trochu více užívat běžného života. Zásadní chyby nevidím, ale na plný počet to také úplně není. 80%

    HanKasp

    26.02.2017

    Pustila jsem si ji jako audioknihu (údajně zkrácená verze oproti knize). Zpočátku jsem byla překvapena barvitým jazykem autora a délkou vět, ale následně se mi podařilo do audioknihy zaposlouchat. Příběh byl milý a rozhodně odvážný na to, že jej autor psal na počátku 20. století (1912).

    Fuksinka

    20.01.2017

    Skvěle napsané. Velmi intimní a dojemné. Važně by mě nenapadlo, že mě budou bavit gayfanazie nějakeho "dědy".

    iva23

    11.11.2016

    Souhlasím s Narcisonanis, plačtivé, bez spádu, vleče se to.

    Melic

    09.11.2016

    Kvalita autora je naprosto zřejmá. Dokáže skvěle vyjádřit pocity, v jednom souvětí utvoří obraz nálady lidí, že já bych ho popisoval na dvě stránky a ještě by polovina čtenářů nechápala, co tím myslím. Ovšem stěžejní zápletka mi byla dost cizí, pohlížet na nějakého chlapce jako na modlu, to se mi tedy nestává. Být to o nějaké mladé dívce, která fascinuje hlavního hrdinu, aniž by ji znal, tak se v tom téměř poznám 🙂
    Vidím to mezi 3 a 4 hvězdičky.

    Rade

    09.04.2016

    Protože jsem viděla Viscontiho film již dvakrát, a neuvěřitelným způsobem na mě zapůsobil, nejsem schopná posuzovat knihu bez vzpomínky na film. Scény v knize se mi propojovaly s filmovými scénami a zpětně si pak uvědomuji, jak film dokonale vyjádřil Aschenbachovo rozervané nitro a současně tu zvláštní dekadentní náladu krásných i zlověstných Benátek.
    A plus za skvělý překlad P. Eisnera. (95 %)

    „Není nic podivnějšího a choulostivějšího než vztah lidí, kteří se znají jen očima – kteří se den co den, ba každou hodinu potkávají, pozorují a přitom nuceni mravem nebo vlastním rozmarem musí bez pozdravu a beze slova zachovávat zdání lhostejné cizoty. Je mezi nimi neklid a předrážděná zvědavost, hysterie neukojené, nepřirozeně potlačované potřeby poznání a styku a zejména také jakási napjatá úcta. Neboť člověk miluje a uctívá člověka, dokud ho nemůže posoudit, a touha je plod nedostatečného poznání.“

    „To byly Benátky – ta lichotná a podezřelá krasavice – to město zpola pohádka, zpola past na cizince, v jehož hnilobném vzduchu kdysi hýřivě bujelo umění a jež vnuklo hudebníkům zvuky, které ukolébávají a záletnicky uspávají.“

    RSR

    18.03.2016

    Krátký příběh s jednoduchým dějem o platonické lásce stárnoucího spisovatele, hraničící až s posedlostí, k mladému chlapci. Ze začátku se mi zdála kniha nudná a ztrácela jsem se v autorových myšlenkách, nakonec mě ale zaujala a jsem ráda, že jsem ji přečetla.

    Makropulos

    24.02.2016

    „Štěstím spisovatele je myšlenka, která je plně citem, je cit, který se může plně stát myšlenkou.“
    Thomas Mann měl určitě velké štěstí, protože jeho myšlenky v této novele nenechají čtenáře v klidu, donutí ho se do nich vcítit a prožívat s hlavním stárnoucím hrdinou uchvácení krásou i spalující touhu.
    „Člověk totiž člověka miluje a ctí tak dlouho, dokud ho nemůže posoudit, a touha je výplodem nedostatečného poznání.“
    Ještě musím říci, že nebýt Čtenářské výzvy, asi by mě nenapadlo číst Thomase Manna a to by byla škoda.
    (Citáty jsou z překladu Jitky Fučíkové).

    Crimble

    10.02.2016

    Zajímavé. Mistrně popsaná platonická voyeurská homosexuální (?) láska. Místy až příliš lyrické (na můj vkus), ale stejně jsem rád, že jsem si tuto "povinnou" četbu splnil.

    Joges

    22.01.2016

    Docela silné drama, snaha „umělecky zaujmout a ohromit“ se Mannovi povedla. Děj je dobře provázaný, rozhodují v něm nečekané okamžiky. Pro mně byla novela poněkud popisná, poetická, přes tu drobnou antipati však uznávám, že autor byl schopný literát, Nobelovku si zasloužil.

    Hodža

    22.01.2016

    Co to je poplatná době? Takový termín se používá v případě ideovosti, nikoliv co do výrazovosti, stavby a podobně…ach jo…proč je úžasně napsaná kniha s popisy a vhledy a úvahami zastaralá? To jsme už tak přeprogramovaní?

    Hodža

    16.01.2016

    Lepší je tentokrát film…

    Hedwik

    15.01.2016

    Zajímavá kniha, avšak nedá se říci, že bych si z ní úplně sedl na zadek. Chápu, že kouzlo a síla knihy je ve formě, ale přišlo mi, že podobné téma, podobný styl jsem už někde četl. Zkusím však ještě nějaké dílo.

    Lector

    05.11.2015

    Tak jsem si řekl, že se posunu ve své literární gramotnosti a seznámím se s T. Mannem. Pro začátek jsem sáhl po „dietní novele“ Smrti v Benátkách. Téma mě překvapilo – nějak mi v tom „všeobecném“ pohoršení Lolitou uniklo něco takového.
    Byl jsem překvapen nikoliv však zaskočen. Oprostím-li se od předmětu Aschenbachovy touhy, a budu-li se soustředit na literární stránku, pak musím uvést, že je to velmi vydařené dílo. Použitý jazyk, který překladem rozhodně neutrpěl, je to, co v novele vyniká. Mann dokázal skvěle svázat scénu děje s psychickým rozpoložením svého nešťastného „hrdiny“. Protože jsem to poslouchal v audioformě, musím vyzdvihnout a jednoznačně doporučit (co jindy nemám zapotřebí) právě tuto podobu knihy, neboť skvělý přednes J. Hromady a vkusně vybrané hudební pozadí Mahlerovy hudby spolu vytvářejí výjimečný zážitek.
    Dietní novela, jak se ukázalo, to tedy není. Ale bývám rád příjemně překvapován.

    papayka

    02.03.2015

    Zajímavě psané a vážně čtivé – jak se stáří a racionálno zamilovalo do mládí. O to pikantnější, že jde o starého muže, který postupně propadne lásce (hraničící až s šíleností) k mladíkovi. Nečekejte ale žádné lechtivé scénky, vše je platonické.

    narcisonanis

    20.10.2014

    Pro mě o něco nezáživnější čtení, než jsem čekal. Chápu autorův záměr osobního vyzpovídání se a dodání hávu jakéhosi příběhu, chyběl mi však spád, dynamika děje, všechno to na mě působilo plačtivě a příliš melancholicky. Asi bych musel být větší autorův fanoušek, abych takové dílo ocenil. Vzletná přirovnání a lyričnost jazyka mi v takovém případě připadaly lehce laciné a nedokázal jsem je docenit, jak by se asi patřilo. Bohužel jsem nebyl ten pravý čtenář.

    Catharsis

    03.09.2014

    Novelu jsem si interpretovala jako osobní vyznání autora o jeho pojetí tvorby: momentu inspirace krásou, pocitem zaskočenosti, když se setkáme (v našich citech) s čímsi, co nás přesahuje, o lidské nenaplnitelné touze po uchopení této krásy (prostřednictvím tvorby či lásky), jež ovšem nevyhnutelně zůstává vždy jen a jen v poloze touhy (zde symbolizováno homosexuálním vzplanutím). Četla jsem jedním dechem, občas mi naskakovaly obrazy z filmu… Mám nový překlad V. J. Slezáka (MF 2011) – docela by mne tedy zajímalo srovnání s Eisnerovým překladem…

    Terry11

    14.08.2014

    Tuto novelu jsem četla v době, kdy jsem viděla první film s homosexuální tematikou – Zkrocenou horu. Je to vlastně velmi lyrický, psychologický příběh, analýza pocitů muže, který se bojí přiznat k lásce a obdivu k mladému polskému chlapci Tadeášovi. Jde o čistě platonický vztah, i ze strany chlapce lze rozpoznat zájem, ale nikdy se navzájem ani neosloví. Krása tohoto příběhu nespočívá v ději, ale především ve slovech, v krásné stylistice, kterou Pavel Eisner svým překladatelským uměním jen potvrdil.