Krvavé země Stažení (Přečtěte si online.Download) zdarma kniha PDF, ePub, Kindle

Posted by

Krvavé země

Mezi dvěma říšemi, Hitlerovou a Stalinovou, se nacházejí krvavé země. Necelá dvě desetiletí stačila, aby zde v důsledku politiky dvou vůdců zahynulo čtrnáct milionů lidí. Povědomí o událostech třicátých a čtyřicátých let na území dnešního Polska, Ukrajiny, Běloruska a pobaltských států sice sílí, stále jsou to však jednotlivé události: ukrajinský hladomor po stalinské kolektivizaci, Katyň nebo tzv. konečné řešení židovské otázky. Širokoúhlý záběr Timothyho Snydera je v dějinách daného území novinkou. Sled katastrof, které se tudy prohnaly, nelze vysvětlit na základě jednotlivostí ani dějin jednotlivých národů, nýbrž jedině ze zvláštního postavení těchto zemí v Evropě, z jeho historických příčin, z motivů dvou totalitních ideologií, ze záměrů a metod dvou diktátorů a jejich vzájemných souvislostí. Krvavé země jsou tak první syntetickou monografií, která postihuje v celku souhru těchto nešťastných okolností, jejímž důsledkem byla největší demografická a humanitární katastrofa, jakou kdy člověk v lidských dějinách způsobil.



Kniha v českém jazyce!


Stažení Krvavé země zdarma kniha pdf mobi epub mp3 fb2 CD txt doc kindle Ibook iOS:


Krvavé země (0.00 EUR)


Stažení Krvavé země zdarma kniha:

MIRROR-2




Připojit stovky tisíc spokojených členů, kteří strávili bezpočet hodin vyhledávání multimediálního obsahu a online a hned teď a zároveň se těší nové knihy, časopisy a slavných komiksů.

Je tady a je to zdarma. Proto se musíte zaregistrovat kliknutím na některý z odkazů na této stránce:

  • Knihy, časopisy a comics neomezené, ať jste kdekoli: přímo do vašeho prohlížeče na počítači nebo tabletu.
  • Více než 10 milionů titulů pokrývá všechny možné žánry.
  • dostat to nejlepší knihy, časopisy a comics v každém žánru, včetně akce, dobrodružství, anime, manga, děti a rodinu, Classics, Komedie, reference , manuály, Drama, zahraniční, hrůza, hudba, romance, Sci-fi, fantasy, sport a mnoho dalších.
  • Nové tituly se přidávají každý den! Rádi bychom udrželi věci svěží.
  • Všechny platformy. Plně optimalizováno
  • Objevte, proč každý den chodí tisíce lidí.Zaregistrujte se a užijte si zábavu, neomezeně!


    Originální název:

    Bloodlands (2013)

    Žánr:
    Literatura naučná, Historie
    Formáty eknihy: EPUB, MOBI
    Vydáno: , Paseka
    více informací…

    Nahrávám…

    Komentáře (35)

    Přidat komentář

    Akana

    včera

    Mimořádně skličující čtení. Nepochybuji, že dané území v daném časovém úseku bylo tím nejděsivějším místem, jaké si umíme představit. Nebo spíš neumíme. Nenapíšu nic nového, ale musím znovu vyzdvihnout Snyderovu rafinovanou a působivou prezentaci těch otřesných faktů. Je známá věc, že čím větší čísla obětí, tím větší lhostejnost k nim cítíme. Tomu, aby v nás tahle hrůzná matematika vyvolala něco víc než jen údivem povytažené obočí, napomáhá Snyder vkládáním konkrétních svědectví a osudů, které těm jatkám vracejí lidský rozměr. Účinek je zdrcující, i když autor sám se snaží držet své emoce na uzdě.

    Také si člověk uvědomí (a Snyder na to přímo poukazuje), jak bylo do pádu železné opony povědomí o nacistických, neřkuli stalinistických zvěrstvech zkreslené a jak pomalu se to mění. Osvětim byla dlouho tím nejvýraznějším symbolem holokaustu, přitom to, co se dělo v Treblince a na dalších místech „krvavých zemí“, bylo ještě mnohem větší peklo. A největší tragédie je v tom, že obyvatele této oblasti rozšlapávala okovaná bota dějin na krvavou kaši z obou stran. Poláci, Ukrajinci, Bělorusové, nikdo neměl na vybranou, pro Hitlera i Stalina byli všichni podřadný, postradatelný lidský odpad nebo přinejlepším levná pracovní síla a ani spojenectví s kteroukoliv stranou jim nemohlo přinést nic dobrého.

    Rád bych napsal, že díky mementům jako je tato obdivuhodná kniha se zmenšuje hrozba opakování podobných události, ale obávám se, že to zdaleka nestačí. Potenciál k rozpoutání dalších hrůz v nás dříme napořád, stačí jen aby nás dějiny (je naivní si myslet, že dějiny tvoříme my) dotlačily k příslušné hraniční situaci a – nedělejme si iluze – začneme jednat tak, jak by nás do té doby ani ve snu nenapadlo. Pesimismus nebo realismus? To posoudí zase jen historie.

    Lilithes

    10. března

    Vše už bylo napsáno. Jen dodám, že je to ten typ knihy, od které se nelze odtrhnout, ale po pár hodinách čtení si nic jiného nepřejete. A když vás kniha konečně převálcujete, rozhlídnete se a zjistíte, že vám vše připadá šedé, neskutečné – a napůl čekáte, že uvidíte u cest hladovějící polomrtvé lidi, nebo plahočící se chudáky při divokých odsunech nebo záborech majetku. A to nejsem zrovna citlivka a většina textů podobného ražení mě nechává naprosto klidnou.

    Juzzy

    11. ledna

    Hodně náročné a silné čtení. Je nemyslitelné, aby něco podobného u nás vyšlo za minulého režimu. Krutovláda Sovětů, Sovětů s Němci a Němců neznala hranic, ani těch zeměpisných.

    Back

    14.12.2017

    Po přečtení ostatních komentářů ani nevím, co více bych k této knize dodal.. Škoda jen, že je poměrně neznámá, sám jsme na ni narazil čirou náhodou. Přitom se jedná o zvěrstva, která se odehrála ve století, kdy se většina z nás narodila, nedávno, a dnešní generace jsou tak zhýčkané moderním způsobem života a "přepychem" dostatku, že jim události zde popsané přijdou vzdálené stovky let.. Opravdu bych to zavedl jako povinnou četbu 🙂

    Blekmun

    19.11.2017

    Úchvatná a hrôzostrašná kniha, ktorej stránky sa musia dávkovať v maličkých množstvách. V opačnom prípade sa už po polhodinke čítania človek prirodzene "obrní" voči všetkým popisovaným hrôzam a hlavne si prestane uvedomovať hodnotu čísel, ktorých je v knihe tak veľa. Keď spojenectvo Hitlera a Stalina zmutovalo v konflikt, okrem vojenskej porážky protivníka sa totiž súperilo aj v tom, kto z nich Európu lepšie "vyčistí".

    Nehovoriac o tom, že Nemci vlastne svoj vyhladzovací plán museli oklieštiť, lebo blesková vojna sa napokon nekonala. Desivé je, že ak ich rukami napokon zahynulo "len" asi 10 miliónov ľudí, je to len zlomok pôvodného plánu. Fakt sa nad tým zamyslite, potom vás to musí paralyzovať, ak ste emočne zdravo vyvinutí…
    Zverstvá, akými sa toto exekuovalo, sú v knihe tiež popísané až príliš… ehm, dostatočne.

    V dnešnej dobe sme dlhotrvajúcou (relatívne) mierovou situáciou v Európe už tak zhýčkaní, že je takto strhujúco napísaná kniha od renomovaného historika tou najzmysluplnejšou formou, ako nám všetkým pripomenúť, že z minulosti sa treba poučiť. Už zostáva len otázka, čo treba urobiť, aby už nikdy nedostali priestor myšlienky, ktorých vyústením bola táto dehumanizovaná apokalypsa.

    Ivetaa

    02.11.2017

    Fakta, fakta, fakta napsaná strhujícím způsobem, se kterým jsem se jinde nesetkala. Přehledné dílo, ale hlavně tragické a kruté lidské příběhy mě tedy dostaly doslova do kolen. Až jsem si říkala, jestli je to vůbec možné, ale bohužel ano. Trochu se až bojím, mám dva syny a dnes svět také není zrovna mírumilovný… Proto je dobře si připomínat tu hrůzu, abychom si vážili i obyčejných věcí a hodnot a nezapomínali na vděčnost, že můžeme žít tak, jak žijeme. Knihu doporučuji jako povinnou četbu. Moji synové už ji čtou…

    FrankCastle

    25.10.2017

    Lidstvo je nepoučitelné…předtím Arménie, potom přišla Kambodža, Biafra, Jugoslávie…a stejně se najdou lidé/"lidé", pro které je nacismus nebo bolševismus legitimní platforma na prosazování svých obludných názorů. Každý, kdo tohle obhajuje si zaslouží ochutnat vlastní medicínu, genocidu přímo do žíly.
    Při některých pasážích se člověku dělá až fyzicky špatně. Empatie není známka slabosti a tohle by mělo být zařazeno mezi povinnou četbu. Je děsivé, kam až dokáže člověk pod pláštěm ideologie zajít i navzdory tomu, že je všeobecně známý fakt, že každá revoluce žere svoje děti. Kolik katů pak skončilo na druhé straně sekery a stejně jí budou další a další generace pozvedávat nad hlavy druhých.

    Miliarda

    16.10.2017

    Strhující kniha o zvěrstvech páchaných především Sovětským svazem a Nemeckem v období 2. světové války, jakož i v létech předchozích a následujících. Tymothy Snyder strhujícím popisem zdůrazňuje především fakt, že za každým mrtvým z "krvavých zemí" stojí vlastní osobní příběh a tak bychom k obětem sovětského a německého teroru měli přistupovat a nenahlíží na ně jako na pouhá "čísla". Kniha je sice poměrně náročná a podrobná, ale toto téma si přesně takový druh knihy zasluhuje. Výborná ilustrace této části dějin, kterou by mnozí nejradši vytěsnili, si zaslouží jednoznačně nejvyšší možné hodnocení.

    Tomas@S

    08.09.2017

    Drsna kniha o drsne dobe. Strasna predstava, kdyz si uvedomime, ze to vsechno se delo v dobe podstate nedavne, jeste za zivota nasich rodicu a prarodicu a nedaleko odsud, to je proste nepochopitelne. Jinak, jedna se o vynikajici shrnuti toho podstatneho, co se v techto oblastech a v dane dobe delo. Dozvedel jsem se dalsi, pro mne nezname, historicke skutecnosti, navic podane v celkovem znamejsim kontextu. Rekl bych, ze mnohe tyto udalosti maji presah i do dnesni doby a vysvetluji nektere soucasne situace, jako napriklad averzi obyvatel pobaltskych statu k rusum a obecne k Rusku. Jedina poznamka k dilu, Paul Johnson v Dejinach 20. stoleti uvadi, ze Stalin zpusobil hladomor na Ukrajine ciste z osobni msty, toto jsem takhle primo receno v teto knize nevidel.

    David V

    05.08.2017

    Pro mě rozhodně jedna z nejlepších knih o období stalinismu a druhé světové válce v oblasti východní Evropy. Kniha by měla být povinným čtením pro ty, kteří mají zájem na vytváření dojmu velikého hrdinství rudé armády a utrpení ruského lidu.

    lidunka1

    02.08.2017

    Kniha je odbornou studií a přesto je čtivá. Ovšem pro citlivé ženy takové čtení není. Přečetla jsem ji rychločtením, mnohé si uvědomila, ale číst to podrobně, na to prostě psychicky nemám.

    francouz

    31.07.2017

    Musím říci, že kniha je opravdu obrovská studnice čísel a hlavně neuvěřitelně smutných osudů, které dva největší vrazi minulého století provedli. Ano ta důležitá otázka zní, co umožnilo násilně ukončit tolik lidských životů. Je opravdu jedno jestli se jedná o nacionální socialismus, nebo o stalinismus, vždy to vedlo ke zbavení lidské oběti práva na lidství. Nicméně mě přišlo, že byla tato kniha brána hlavně z pohledu Poláků, kteří byli nepřátelé jak Němců, tak historicky i Rusů. Ale nějak se pozapomnělo na další národy, v čemž mě utvrdila i zmíňka o atenátu na Heidricha spáchaným Čechem a Slovákem, které vyslala britské rozvědka. Na to jakou si dal autor práci v archívech s ostatními souvislostmi, zajména v té ruské, hladomor, Ukrajina, kulaci a opět hlavní nepřítel Poláci, tak mě to přišlo malinko zavádějící. Ale jinak musím přiznat, že je to pojaté opravdu ve velkém stylu a hlavní myšlenky knihy jsou burcující i v dnešním světě. Proto se na ty miliony často bezejmenných obětí nesmí nikdy zapomenout. To tato kniha určitě plně vystihuje.

    Jack93

    17.07.2017

    Neuvěřitelně strhující a zároveň husí kůži nahánějící kniha. Výčet všech hrůz spáchaných nacistickým a komunistickým režimem v období let 1933 až 1945 nebere konců. Je to nesmírně depresivní čtení, při kterém si neustále pokládáte otázku: Jak je možné, že k něčemu takovému vůbec mohlo dojít?
    Současně čtenář pochopí, že mezi Stalinem a Hitlerem neexistoval žádný rozdíl. Jejich ruce jsou potřísněné krví mnoha milionů lidí….
    Timothy Snyder si zaslouží obdiv a uznání za toto vynikající dílo a dokumentaci těchto strašlivých zločinů. Poskládat všechny informace dohromady a vytvořit komplexní obraz dějin krvavých zemí musela být ohromná fuška, kterou americký historik zvládl na výbornou. Jeho práci obdivuji, Snyder je inspirativním příkladem, jak se podívat na danou problematiku z mnoha úhlů pohledu.
    Krvavé země by měly být povinnou četbou, aby všichni pochopili, že nežijeme v tak špatné době, jak si mnozí myslí.
    Už teď se těším na Černou zem. Pokud se o Snyderově bádaní chcete dozvědět více, stačí si pustit jeden z dílů Hyde Parku Civilizace, kde jako host vystoupil v listopadu 2015.

    Eigis

    04.07.2017

    Velice komplexně zpracované téma, všechny ostatní dokumenty či knihy, které jsem k tomuto tématu viděl nebo četl se zabývají zvlášť Hitlerem nebo Stalinem, Timothy Snyder, ale poukazuje na vzájemnou propojenost těchto zločinů. Nad knihou jsem zažíval smíšené pocity, na jednu stranu jsem byl fascinován skvělou knihou, kterou jsem chtěl číst dál, na druhou stranu jsem si musel dávat přestávky abych se vyrovnal s hrůzami, které kniha popisuje. Všechny ty osudy popsané stručně pár větami, které člověka zasáhnou silou a tragikou lidského umírání mění anonymní davy a počty mrtvých na mozaiku smrtí jednotlivých lidí, kteří měli své životy, rodiny….. Doporučuji všem nejen proto aby nezapomněli, ale aby vůbec věděli co se dělo.

    Silmarien

    02.06.2017

    Hotovo, dočítané. Množstvo faktov, ktoré si človek nedokáže zapamätať, ale prehrýza sa nimi lebo chce vedieť, trochu fascinovane, často zhrozene, občas nechápajúc. Snyder ozrejmuje, čo sa dialo na tzv. krvavom území približne v rokoch 1932 – 1945. Vymedzuje oblasť, zdôvodňuje a opisuje, čo sa dialo, prečo sa to dialo, dáva veci do súvislostí. A počíta… celú knihu počíta a pridáva na účet. Nenecháva nitku suchú, ale napriek tomu obviňuje vecne a svoje čísla podkladá faktami, hoci v závere píše, kde a prečo musel odhadovať.

    A napokon hovorí o tom najdôležitejšom:

    "Každý záznam o smrti naznačí, ale nemůže nahradit jeden svébytný, neopakovatelný život. Musíme tedy umět nejen správně spočítat mrtvé, ale i započítat každou oběť jako jednotlivce. Jedno hodně veliké číslo, které při podrobné analýze obstojí, se týká holokaustu: 5,7 milionu mrtvých Židů, z nichž 5,4 milionu připravili o život Němci. Avšak toto číslo stejně jako všechny ostatní údaje nesmíme vnímat jako 5,7 milionu – je to abstrakce, kterou nelze uchopit -, nýbrž jako 5,7 milionu krát jedna. Neznamená to nějaký druhový obraz Žida, jejž v 5,7 milionu případů potkala abstraktní smrt. Znamená to nesčetné jednotlivce uprostřed života, který byl zkrácený násilím: Dobciu Kaganovou, dívenku z kovelské synagogy, a spolu s ní všechny, kdo se tam tenkrát ocitli, všechny konkrétní osoby zabité za svou příslušnost k Židovstvu v Kovelu, na Ukrajině, na Východě, v Evropě.

    Připomínky výročí se organizují u příležitosti kulatých čísel, desítek či stovek – ale čísla vypovídající o mrtvých se nám lépe pamatují, když údaje nejsou kulaté, když nekončí nulou. Pokud jde o holokaust, je tedy možná snazší myslet na 780 863 obětí Treblinky: ta trojka na konci může znamenat Tamaru a Ittu Willenbergovy, jejichž šatstvo se k sobě tulilo, zatímco sestry se už dusily v plynové komoře, a Ruth Dorfmannovou, která před odchodem do plynu plakala společně s holičem, jenž ji před smrtí stříhal. Může být snazší představit si jednu osobu na konci čísla 33 761 – tolik Židů bylo popraveno v Babím Jaru. Třeba to byla matka Diny Proničevové, ačkoli ve skutečnosti může být tou jednotkou každý zabitý Žid. Musí jí být. A také jí zůstává.

    Při rozboru dějin masového zabíjení v krvavých zemích musí naše vzpomínka uchovat i jeden milion (krát jedna) Leningraďanů, které vyhladověla blokáda města, 3,1 milionu (krát jedna) sovětských zajatců, jež Němci pozabíjeli v letech 1941-1944, i 3,3 milionu (krát jedna) sovětských venkovanů, které stalinistický režim vyhladověl k smrti v letech 1932-1933. Tato čísla nikdy nebudeme znát přesně, nicméně i ona zahrnují jednotlivce: rolnické rodiny postavené před strašlivou volbu, vězně zahřívající se v zemljankách, děti přihlížející smrti svých nejbližších v Leningradě tak jako Táňa Savičevová.

    Každý z 681 692 popravených za Stalinova Velkého teroru v letech 1937 až 1938 mohl vyprávět vlastní životní příběh: posledními dvěma zatčenými tak mohou být Maria Jurewiczová a Stanislav Wyganovski – manželé, kteří se setkali „pod zemí“. Každého z 21 892 polských válečných zajatců zastřelených NKVD v roce 1940 zastihla smrt v nejlepším věku. Těmi dvěma popravenými na konci by mohli být Dobieslaw Jakubowicz, otec, který snil o své dcerce, a Adam Solski, manžel, který si pořídil poznámku o snubním prstenu toho dne, kdy jeho život ukončila kulka.

    Nacistický a sovětský režim proměňovaly lidi v čísla, z nichž část můžeme pouze odhadovat a část velmi přesně rekonstruovat. Jako vědci musíme po těchto číslech pátrat a uvádět je do souvislostí. A jako humanisté musíme oněm číslům vrátit lidský rozměr. Pokud to nedokážeme, znamená to, že Hitler a Stalin zformovali nejen náš svět, ale i naši lidskost.“

    kní

    30.05.2017

    Výsledný dojem z knihy pro mě je, kromě zjištění, co všechno jsem o tomto tématu nevěděla (obzvláště objevné jsou pro mě úvahy autora na konci závěrečné kapitoly nazvané LIDSKOST), že muži (tedy samci druhu zvaného homo sapiens – člověk moudrý) mají rádi vybíjenou (ponižování, mučení, znásilňování, vraždění). A i ti, kteří ne, se k ní snadno těmi prvními dají přinutit…

    "Nacistický a sovětský režim proměňovaly lidi v čísla, z nichž můžeme pouze odhadovat a část velmi přesně rekonstruovat. Jako vědci musíme po těchto číslech pátrat a uvádět je do souvislostí. A jako humanisté musíme oněm číslům vrátit lidský rozměr, Pokud to nedokážeme, znamená to, že Hitler a Stalin zformovali nejen náš svět, ale i naši lidskost."

    z rezence Jiřího Peňáše (Vražedná vlna za vlnou, LN, 23.11.2013):
    V rytmických vlnách se v líčení vrací základní motiv knihy: výčet vraždění civilního obyvatelstva. Stále znovu a znovu údaje a čísla: tři a půl milionu sovětských občanů, především Ukrajinců, vyhladověno sovětským režimem ze velkého hladomoru, tři sta tisíc sovětských občanů, především Ukrajinců, Rusů a Poláků, povražděno sovětským režimem za velkého teroru, dvě stě tisíc Poláků povražděno Sověty a Němci v letech 1939 až 1941, čtyři miliony Ukrajinců, Bělorusů a Rusů vyhladověny a zabity Němci v letech 1941 až 1945, pět a půl milionu Židů (polských a sovětských občanů) zastřeleno nebo zplynováno Němci v letech 1941-1945, sedm set tisíc civilistů, převážně Bělorusů a Poláků, zabito Němci v letech 1941-1944.
    Apak ještě dohra: dvanáct milionů Němců přišlo o domovy vyhnáním, sedm set tisíc z nich zahynulo, dva miliony Němců byly po válce deportovány Sověty nebo Poláky, dvanáct milionů Ukrajinců, Poláků a Bělorusů bylo deportováno během války Němci i Sověty, sto padesát tisíc Poláků, 250 tisíc Ukrajinců, 300 tisíc Kavkazanů, obyvatel Krymu, Moldavska a baltských států přitom zahynulo – "jen" sto tisíc jich zahynulo v otevřeném boji proti Sovětům.
    A tak dál. V nekonečných přívalech.
    Topografie teroru a přesná aritmetika obětí, které Snyder ve své knize vykonal, mají smysl i po sedmdesáti letech od jejich smrti. Je to smysl zcela konkrétní: mrtví vždy sloužili živým k ospravedlňování jejich nároků, které mohly v krajním, ale nikoli výjimečném případě vést k dalším mrtvým. Mrtví z krvavých zemí měli jména, nějakou tvář, nějaký osud, představy o životě. Byly to ženy, děti a staří lidé, zdraví muži měli více šancí přežít. Tito lidé nebyli zabiti v boji a většinou se nebránili. Ale i tak byli zabiti úmyslně a plánovaně. Za smrt každého byl někdo odpovědný. Nedrtil je žádný abstraktní systém, ale zrůdná představa konkrétních lidí, že smrt těchto "zbytečných" tvorů přinese jakýsi užitek, vyřeší se tím nějaký problém, dosáhne se nějakého cíle.
    Stejně jako kdekoli jinde, i v krvavých zemích jako první, Stalinem i Hitlerem, byly vybíjeny elity, první umírali ti nejčestnější a nejlepší: umění přežít se nekryje, ba je často ve střetu s etikou a mravností. Tak to bylo za hladomoru na Ukrajině: "Slušní umírali jako první. Umírali ti, kteří nechtěli krást a nechtěli se ani prostituovat. Umírali ti, kdo darovali jídlo druhým. Umírali ti, kdo nehodlali jíst mrtvoly, a ti, kdo nemínili zabít bližního. Rodiče, kteří se odmítli uchýlit ke kanibalismu, umírali ještě před svými dětmi. Ukrajina byla v té době plná sirotků."

    ManželéMannovi

    22.05.2017

    Kniha jedinečným a podrobným způsobem dokumentuje historické události v komunistickém Sovětském svazu a nacistickém Německu. Nejsou zde pouze strohá čísla o počtu zabitých a popravených, ale i opravdové příběhy lidského neštěstí a naděje. Před autorem, skládám hlubokou poklonu (zvláště když si uvědomíme, že knihu napsal americký historik, který nemusí mít evropské dějiny pod kůží). Krvavé země jsou výjimečným a komplexním historickým dílem.
    Mannová

    pajaroh

    26.04.2017

    Výborná kniha, která s historickými fakty a čísly přináší i nový pohled na chápání, vnímání a snad i pochopení našich dějin.

    Finn69

    17.04.2017

    Před přečtením této knihy jsem si myslel, že na téma holocaustu, koncentračních táborů a sovětských gulagů či hladomoru na Ukrajině mám informací až dost a začal jsem ji číst především proto, abych si trošku doplnil reálie po přečtení Nabarveného ptáčete. Inu, co jsem chtěl to jsem dostal, a k tomu o mnoho a mnoho víc.
    Na téma hrůz, které se v "Krvavých zemích" od 30. do 50. let odehrávaly, byla už napsána celá řada knih. Většinou ale poukazují buď jen na zločiny nacistického Německa, nebo se omezují jen na zločiny stalinismu. To, jak Snyder dává do souvislostí německý i sovětský teror na území východní Evropy, je trochu jiný pohled. A je to pohled docela šokující. Vždyť na území Polska, Ukrajiny, Běloruska v těch dvaceti letech střídal jeden okupant druhého, a počty obětí v těchto zemích jsou tak vysoké, že se vymykají představivosti. V Krvavých zemích najdete jakousi kroniku překvapivě podobných metod obou diktátorů, které zřejmě směřovaly i ke stejnému cíli, čili k vylidnění východní Evropy a k její germanizaci, respektive rusifikaci. Nejde jen o suchý výčet počtů obětí, v knize najdete i řadu smutných osudů konkrétních lidí. Rozhodně to stojí za přečtení, nebál bych se srovnání např. se Souostrovím Gulag.

    Metroušek

    25.02.2017

    Brrr! To byla síla! Vynikající kniha o zrůdnosti dvou totalitních režimů (fašismu a komunismu) jen pár set kilometrů od nás. Čtěte, pokud se odvážíte… Buďme rádi za to, že nás tohle minulo, respektive že jsme většinou zažili jenom soft verze (těm, kdo zažili hard verzi se rád předem omlouvám)! No, a když už budete tak krásně rozečtení, tak si zkuste dát nášup: Laskavé bohyně od Jonathana Littella. Je to román a slušná bichle, ale některé části jsou hodně dobré, zejména pro masochisty.

    Bašťák

    10.02.2017

    Zdrcující fakta a souvislosti o dvou nejhorších diktaturách 20. století – Stalinova a Hitlerova vláda v Rusku a Německu. Kniha se občas dotkne i vývoji v Československu – například hodnocení dopadů atentátu na Heydricha autorem je dost nepříznivé a řekl bych jednostranné. Jinak velmi zajímavé dílo.

    Erik77

    10.01.2017

    Excelentná a zároveň smutne pravdivá kniha !

    moriarty

    01.08.2016

    Obyvatelé měst byli zvyklí vídat venkovany na tržišti, jak rozkládají balíky a prodávají své přebytky. V roce 1933 však přicházeli rolníci na tato známá místa nikoli prodávat zboží, nýbrž žebrat. Tato tržiště nyní nenabízela pohled na potraviny ani na zákazníky, jen všudypřítomný obraz zkázy. Jedinými zvuky tu teď byly jitřní vzdechy umírajících, schoulených pod hadry, které kdysi bývaly jejich oblečením. Jednoho jarního rána sálo mezi hromadami mrtvých venkovanů nemluvně prs mrtvé matky, jíž už zešedivěla tvář. Ukrajinští kolemjdoucí tyto výjevy vídali už předtím, a nejen bezvládná těla, nejen mrtvou matku s dosud živým kojencem, ale přesně tuto scénu: maličká ústa, poslední kapičku mléka a studenou bradavku. Měli pro to dokonce označení. Cestou kolem šeptali: „To jsou poupata socialistického jara.“

    vajglik

    21.07.2016

    Vynikající kniha, která vás provede dějinami východní Evropy, resp. oblastí tzv. krvavých zemí, kde zemřely miliony lidí. Jasné vysvětlení myšlenek a postupů, které vedly jak Stalina, tak i Hitlera k tomu, aby došlo k takovým věcěm jako byl ukrajinský hladomor, holokaust, Velký teror a další. Zajímavý byl přesah do dob studené války.

    Pavelkova-k

    01.05.2016

    Díky za tuto knihu. Je perfektní.

    tuommo

    15.03.2016

    Hardcore statistika, která do čtenáře hustí fakta, čísla, ale i osobní příběhy. Důležité dílo!

    Flexi

    28.02.2016

    Moc nevím, co napsat, aby to nevyznělo jako banalita, když si člověk uvědomí, že v hlavní roli jsou miliony zavražděných. Masakry byly a budou. Asi je v nás zakódované vnímat se jakou součást nějaké skupiny (tlupy, kmene, národa, církve apod.), která je často lepší než jiná, má větší právo na rozvoj než jiná, nebo se cítí jinou být ohrožena. A kolikrát v historii se takové myšlenky chopil šikovný panovník (v demokracii politik), … Krvavých zemí je na zeměkouli bezpočet.
    Tato kniha podává komplexní pohled na organizované vraždění a lidské utrpení v určité historické etapě na určitém území, upravuje tak pohled na tyto událost v evropském kontextu. Bývalá ministryně Válková byla hojně svého času peskována za slova o tom, že "v protektorátu se zas tolik nedělo". Z hlediska této knihy má zcela pravdu. Ovšem pro jednotlivce je celkem bez významu, zda přichází o život jen on sám, v rámci nějaké skupiny, či celého národa…
    Obdivuji autorův pečlivý přístup. Snad nejvíce na mne zapůsobila vyváženost mezi objektivním uváděním faktů a zachováním lidského rozměru bez falešného sentimentu.

    Eleutherios

    11.01.2016

    Autorem knihy je americký historik Timothy Snyder zabývající se střední a východní Evropou a obdobím holokaustu. Název Krvavé země poukazuje na území Polska, Běloruska, Ukrajiny, Pobaltských států a část západního Ruska, kde SSSR a nacistické Německo dokázali za dvanáct let v období 1933–1945 povraždit přes čtrnáct milionu lidí – civilisty, válečné zajatce, ženy, děti a starce. Polovina z nich zemřela kvůli hladu – za ukrajinského hladomoru, v zajateckých táborech, v obleženém Leningradě. Další byli zastřeleni a zplynováni. Snyder se v knize snaží vyvrátit mýtus, že se při holokaustu využívalo mimořádných a moderních technologií a že zabíjení bylo zmechanizovanou záležitostí. Ve skutečnosti bylo zabíjení primitivní – ostnatý drát, střelba, kyanovodík (objeven v 18. století), oxid uhelnatý (vedlejší produkt spalovacího motoru). Zmechanizovaný obraz zabíjení nekoresponduje s množství popravčích, kteří viděli svým obětem do tváře. Vrazi nebyli roboti, ale vojáci s krvavými stopami svých obětí. Autor rovněž kritizuje účelovou politickou manipulaci s počty popravených.

    Snyder především pak kritizuje způsob, jak nahlížíme na historii – skrze statistiky. Zavraždění však nejsou pouhými čísly, za každou jedničkou se nachází jeden nezaměnitelný lidský osud.

    Citace z knihy mluví za vše:

    Stalin s Ježovem požadovali „přímou fyzickou likvidaci kontrarevoluce jako takové“, což znamenalo zlikvidovat nepřátele „jednou provždy“. Upravené kvóty byly z Moskvy zaslány do regionů jako součást rozkazu 00447 „O represivních operacích proti bývalým kulakům, zločincům a dalším protisovětským živlům“ ze dne 31. července 1937. V dokumentu Stalin a Ježov předpokládali popravu 79 950 sovětských občanů zastřelením a odsouzení 193 000 dalších na osm až deset let do gulagu. Politbyro ani centrála NKVD v Moskvě nijak neurčily oněch výsledných 272 950 lidí, kteří se měli stát konkrétními oběťmi represe. Kteří sovětští občané naplní tyto kvóty, se nevědělo – o tom měly rozhodnout pobočky NKVD. Kvóty popravených a uvězněných se oficiálně nazývaly „limity“, přestože všichni zúčastnění věděli, že mají být překračovány. Místní příslušníci NKVD museli vysvětlovat, proč nemohou „limit“ splnit, a byli pobízeni, aby ho překročili. Žádný si nepřál, aby to vypadalo, že mu při konfrontaci s „kontrarevolucí“ chybí elán, zvlášť když Ježovova linie přikazovala „raději zajít dál než nedostatečně daleko“. Při zásahu proti kulakům tedy nebylo zastřeleno 79 950 lidí, nýbrž pětkrát tolik. Do konce roku 1938 příslušníci NKVD popravili při plnění rozkazu 00447 podle dostupných údajů 386 798 sovětských občanů. – Strana 94–95

    Ve stalagu 306 v Kirovogradu hlásili němečtí dozorci, že zajatci pojídají těla svých zastřelených soudruhů, přičemž oběti někdy ještě nejsou úplně mrtvé. Rosalija Volkovskaja, již se podařilo přežít věznění v ženském táboře ve Volodymyru Volyňském, sledovala, co se dělo v místním stalagu 365: „My, ženy, jsme seshora viděly, jak mnozí jedí mrtvoly.“ Ve stalagu 346 v Kremenčuku, kde vězňové dostávali nejvýš dvě stě gramů chleba denně, se ráno co ráno házela mrtvá těla do jámy a podobně jako v roce 1933 byli občas s mrtvými pohřbívání i živí. V tomto táboře zemřelo nejméně dvacet tisíc vězňů. – Strana 181

    V říjnu 1941 se Mohilevo stalo prvním velkým městem na území okupovaného sovětského Běloruska, kde byli pozabíjeni skoro všichni Židé. Německý policista (fakticky Rakušan) popsal v dopise své ženě pocity a zážitky z vybíjení zdejších Židů v prvních říjnových dnech takto: „Nejdřív se mi při střelbě trochu třásla ruka, ale člověk si zvykne. Při desáté várce už jsem mířil klidně a střílel s jistotou do tolika žen, dětí a nemluvňat. Vzpomněl jsem si na to, že mám doma dvě děti. S nimi by ty hordy nacházely stejně, ne-li desetkrát hůř. Smrt, kterou jsme jim dopřáli my, byla milosrdná a rychlá v porovnání s pekelným utrpením v žalářích GPU. Nemluvňata vyletovala velkým obloukem do vzduchu a my jsme je stříleli ještě v letu, než stačila dopadnout do jámy nebo vody. Druhého a třetího října 1941 Němci za asistence ukrajinských pomocných policistů postříleli v Mohilevu 2 273 mužů, žen a dětí. Dalších 3 726 osob pozabíjeli 19. října. – Strana 205

    Několik tisíc minských Židů přišlo o život v posledních červencových dnech roku 1942.
    Jedenatřicátého napsala Junita Višnackaja svému otci dopis na rozloučenou: „Loučím se s Tebou, než půjdu na smrt. Strašně se jí bojím, protože házejí děti do masových hrobů živé. Sbohem navždy. Líbám Tě. Líbám Tě.“
    Němci se někdy skutečně vyhýbaly střelbě do menších dětí a místo toho je přihazovali do jam k tělům popravených, aby se nejmenší pod tlakem mrtvol a hlíny udusili. Uplatnili i další způsoby likvidace, dovolující jim vyhnout se pohledu za zmařený život, jenž sotva začal. Minsk obrážely pojízdné plynové komory instalované v nákladních vozech a jejich řidiči hledali zbloudivší židovské děti. … Nejmenší věděli, co se s nimi stane, pokud je Němci lapí. Když stoupali po schůdcích do auta, v jehož útrobách je čekala smrt, prosili o zachování zbytečků důstojnosti: „Prosím vás, pánové,“ říkali Němcům, „netlučte nás. Zvládneme tam nastoupit sami." – Strana 234

    Při čtení podobných osudů jsem měl mnohdy pocit, že z knihy prosakuje zmařený život zavražděných, a neustále jsem si proto prohlížel prsty, zda je skutečně nemám od krve. Cítil jsem chlad a slyšel neutichající hlasy vyhladovělých žen a dusících se dětí, když jsem otáčel těžké stránky utrpení. Je to vůbec ještě možné? Každý totalitní režim, který se snaží vytvořit světlé zítřky na hromadách mrtvol, se jednoho dne musí potýkat s tím, že kosti zavražděných začnou vystupovat z hlíny a budou žalovat své vrahy. Úkolem historiků je, aby nebyla žádná zapomenuta, aby demaskovali jakoukoli společenskou iluzi, aby nikdy nedovolili lidskému duchu podlehnout myšlence, že lze vybudovat samospasitelný věčný řád, v jehož jménu je vše dovoleno. Splní tudíž Snyder své poslání, nebo jsou historikové jen dalšími představiteli bláhových snů?

    kreyson

    04.09.2015

    Je to dokument. Suchej, krvavej a nepředstavitelně krutej. Stejnej jako doba o který pojednává. Do teď jsem si myslel, že Hitler byl větší zrůda než Stalin. Teď už si nejsem jistej. Snad si to v pekle vyjasnili…

    Lector

    30.12.2014

    Snyderovy Krvavé země jsou monumentální dílo nahlížející do nedávné minulosti. To, že je pozornost zaměřena na krajiny na severovýchod a východ od nás, vůbec neznamená, že se nás to netýká. Snyder klade nemilosrdné rovnítko mezi sovětský komunistický režim a Hitlerovu Třetí říši. Srovnává jejich cíle, nástroje, ale především důsledky jejich počínání a nenávisti ať už vůči třídním nepřátelům nebo vůči méněcenným rasám. Pro našince, který se alespoň trochu zajímá o historii, není překvapující, že Stalin vyvražďoval lidi ve velkém. Ale pohled na konkrétní události a jednotlivé osudy, což je silná stránka knihy, jistě otřese nejedním, byť poučeným, čtenářem.
    Tato kniha jistě vyvolá i protesty či alespoň nesouhlas. V této souvislosti bych použil jednu z mnoha mých oblíbených cimrmanovských replik – …“můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat…“, kdyby to nebylo téma až příliš vážné. Takto se uchýlím k velmi expresivnímu vyjádření, za které se ostatním uživatelům omlouvám. Tvrdím, že jenom idiot může ignorovat svědectví, která nám T. Snyder přináší z dob nedávno minulých.
    Při čtení knihy jsem si několikrát připomněl Littellovy „Laskavé bohyně“. To, co Snyder popisuje z nadhledu historika, Littell zpracovává literárně.
    Více – viz moje recenze: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/zeme-opustene-bohem-2972