Klub rváčů Stažení (Přečtěte si online.Download) zdarma kniha PDF, ePub, Kindle

Posted by

Klub rváčů

Když nemůžete půl roku usnout, okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen. Takových lidí moc není, ale mladý úspěšný úředník, který si říká Jack, je jedním z nich. Jeho život se změní, když potká Tylera Durdena – spolu založí první klub rváčů, místo, kde si může každý „vyměnit názor“ s druhým. Nejznámější román Chucka Palahniuka, zfilmovaný r. 1999 Davidem Fincherem, vychází v novém překladu.



Kniha v českém jazyce!


Stažení Klub rváčů zdarma kniha pdf mobi epub mp3 fb2 CD txt doc kindle Ibook iOS:


Klub rváčů (0.00 EUR)


Stažení Klub rváčů zdarma kniha:

MIRROR-2




Připojit stovky tisíc spokojených členů, kteří strávili bezpočet hodin vyhledávání multimediálního obsahu a online a hned teď a zároveň se těší nové knihy, časopisy a slavných komiksů.

Je tady a je to zdarma. Proto se musíte zaregistrovat kliknutím na některý z odkazů na této stránce:

  • Knihy, časopisy a comics neomezené, ať jste kdekoli: přímo do vašeho prohlížeče na počítači nebo tabletu.
  • Více než 10 milionů titulů pokrývá všechny možné žánry.
  • dostat to nejlepší knihy, časopisy a comics v každém žánru, včetně akce, dobrodružství, anime, manga, děti a rodinu, Classics, Komedie, reference , manuály, Drama, zahraniční, hrůza, hudba, romance, Sci-fi, fantasy, sport a mnoho dalších.
  • Nové tituly se přidávají každý den! Rádi bychom udrželi věci svěží.
  • Všechny platformy. Plně optimalizováno
  • Objevte, proč každý den chodí tisíce lidí.Zaregistrujte se a užijte si zábavu, neomezeně!


    Série:

    Klub rváčů (1.)

    Originální název:

    Fight Club (1996)

    Žánr:
    Literatura světová, Thrillery
    Vydáno: , Odeon
    více informací…

    Nahrávám…

    Komentáře (138)

    Přidat komentář

    Shindo

    02. března

    Najprv som videl film, potom čítal knihu, takže som (pod)vedome porovnával. Oboje bol ale slušný clusterfuck a pekne zamotal hlavu.

    Ako to ale hodnotiť? Na jednej strane chápem zhnusenie hlavného hrdinu z konzumu, spoločnosti a sveta, aj to, že sa proti tomu rozhodne bojovať trebárs takto. Na druhej, občas som sa strácal, občas mi vadil autorov štýl písania a niekedy som bol úplne mimo.

    Nomia

    02. března

    Absolutní pecka a bez zbytečných keců musím říct, že tohle je nejlepší kniha od Palahniuka, kterou jsem četla! Ano, film byl super, ale kniha je ještě o něco lepší. Jen bych tu doporučila vyhnout se překladu a přečíst si raději originál.
    Opět i v případě Klubu rváčů se projevuje Palahniukův pověstný cynismus, kritičnost a trochu minimalisticky strohý styl psaní. Dokáže vyprávět hodně poutavě a to i v případě, kdy do příběhu vloží sem tam nějakou filozofickou vsuvku. Jeho postavy jsou divné, ale mají charisma.
    Klub rváčů prostě má koule! Výborná, čtivá věc, která je plná spousty zajímavých myšlenek.

    "Only after disaster can we be resurrected. It’s only after you’ve lost everything that you’re free to do anything."

    Tereza299

    14. února

    U každého hodnocení knihy píšu, nebo si v duchu říkám že jo, "kniha se mi líbila a ráda se k ní vrátím". Nedávno jsem se nad tím zamyslela a zasmála jsem se sama nad sebou, protože pravděpodobnost, že se znovu vrátím k již přečtené knížce, je docela mizerná. Proč bych to k sakru dělala? U Klubu rváčů ale můžu s čistým svědomím prohlásit, že se vrátím. A s láskou. Ta kniha si to zaslouží.
    Šikovná práce, kniha je napsaná pro mě velmi příjemným a vzrušujícím stylem, který mě při čtení lákal, a zaujal na podobné úrovni jako samotný děj.
    Největší slastí pro mě je kapitola dvacátá. Jedinečné.

    martunka

    10. února

    Perfektní. Musím zase říct, že kniha je lepší než film.

    ~.Lucy.~

    30. ledna

    Miluju, miluju. Každé slovo, od začátku až do konce. Tošku lituju, že jsem prvně viděla film, a tak neměla ten pravý čtenářský zážitek, ale i přesto jsem byla schopna se do knížky plně ponořit a prožívat každý knockout. Nutí vás milovat a zároveň se nesnášet za všechno co máte a ušklíbnout se nad světem. Knížka je fantastická právě v tom, že v některých situacích jde vlastně tak do extrému, že v každém čtenáři zanechá alespoň to absolutní minimum. I když jsem knížku třeba rok, dva neměla v ruce, přistihnu se, že mi někdy nějaká ikonická věta Palahniuka vyplave na mysli. Jednoduše se vám zavrtá pod kůži a jen tak nepustí. A já jsem za to vděčná.

    jiri77

    13. ledna

    Tak ,tohle mi vůbec nesedlo. Knihu jsem četl pomalu a soustředěně a stejně mi unikal smysl příběhu. Četl jsem i složitější literaturu a pochopil jsem o čem to bylo ale tento příběh jde mimo mě. Ke knize se asi už nevrátím.

    Lector

    08. ledna

    Pár pátků jsem měl tuto knihu ve složce „Chystám se číst“. Po Novém roce se mi připletla pod ruku a tak jsem se jí věnoval.
    Nejsem si jist, zda by se takové knihy měly číst na začátku roku – v době, kdy se člověk snaží optimisticky naladit a mobilizovat síly na další stránku svého života, kterou s příchodem silvestrovské půlnoci otočil.
    Palahniukova kniha má určitě něco do sebe a svým nonkomformismem zcela jistě uchvátí, což se projevuje na její oblibě. Mne však ta totální negace a glorifikace smrti nijak zvlášť neoslovily. Možná začínám být starý na to, abych světem opovrhoval nebo nacházel zalíbení v tom, že jím opovrhují jiní, byť ti jiní jsou schováni za plentu duševní nemoci. Upřímně, více mne oslovuje Ignácius Reilly (Spolčení hlupců) než Tyler Durden.
    Tato kniha mi připomněla Vianovo „Naplivu na vaše hroby“. Byť nelze tak úplně obě knihy srovnávat, obě ve mně zanechaly bezútěšnost a prázdnotu. Řekl bych, že nemám ani o čem přemýšlet. I když sem tam knihou mihne rádoby filozofická pasáž, je stěžejní filozofií pixla napalmu a návod k jeho výrobě.
    Každá generace má nárok na svoji "generační výpověď". Pokud tohle je generační výpověď lidí narozených ve stejné době jako já (nebo o deset let mladších), pak se děsím životní filozofie lidí narozených o 20 – 30 let později.
    A nejsem si jist, že "renesance chlapa" má být postavena na fantasmagorii schizofrenika.
    Jsem rád, že jsem se s dílem Palahniuka seznámil, ale nejsem si jist, zda sáhnu po nějaké jiné knize.

    Helmutek

    28.12.2017

    Za celej svůj život jsem čet jen dvě tak moc "jiný" knížky, že jsou pro mě naprosto nezařaditelný: Malýho prince a Klub rváčů. U Klubu rváčů ale jsem ještě ochotnej připustit, že (víc než) šikovnej spisovatel se třeba opravdu může umět stylizovat do role vypravěče, že se třeba bude umět naladit na tu zvrácenou a bizarní vlnu, kterou pak po pár hodinách zase dokáže opustit – přestože pro mě je to docela nepochopitelný. Klub rváčů je totiž takový to, když člověku přeteče pohár, rupnou nervy… jako úplně. Když se stane něco, cokoliv, po čem se člověk už na VŠECHNO a nenávratně vykašle. Když rezignuje na všechny hodnoty ideály, na kterejch je naše lidská civilizace založená. Když se člověk vysere na rodinu, na Boha i na život. Knížka je nacucaná zhnusením a kritikou k dnešní době, k dnešním mladejm generacím a jejich zůsobu života a fungování… Je to o hranicích, o společnosti a konzumu, o konvencích, zvycích, o tom, co se dělá a co ne, jak se funguje a žije. O pokrytectví, o hledání hranice mezi tím, co je společenská konstrukce a co je lidská přirozenost – a o překračování těchhle hranic, o jeho odůvodněnosti, oprávněnosti nebo relevantnosti. O překračování těchhle hranic proto, abych se kurva jednou taky cejtil, jako že žiju. O tom, jestli opačnej směr (proti společnosti, proti lidem, proti Bohu, proti sobě, proti životu, proti všemu) vůbec vede k dobrýmu konci a štěstí, k naplněnosti života – a taky o bodě, ve kterym už to zasahuje do svobody a práv lidí kolem a ze kterýho není návratu. Je to doslova fascinující sonda do chorý mysli člověka, jehož nasranost na všechno kolem už prorostla do jeho osobnosti a úplně ho ovládla, sonda do bizarních a zvráceně úchylnejch myšlenkovejch pochodů člověka, kterej vědomě jde proti všemu, na čem je naše společnost postavená – s jedinym cílem: uniknout, vykašlat se na konvence a popustit uzdu tomu, co jsme jinak celej život ve společnosti nucení potlačovat. Je to extrémní sonda do toho samýho myšlenkovýho podhoubí a východisek, který přesně (samozřejmě v mnohem mírnější formě) nakonec vede zejména bezprizorní a ztracený mladý kluky bez tátů a hledající sebe sama k extrémním postojům, do extremistických spolků a k extrémním řešením. Kde je zřejmý, jak moc je to ve výsledku všechno věcí nevybouřenosti, davový psychózy a čistý touhy člověka realizovat se a "někam patřit". Ukázka toho, jak hrozně špatně takovejhle (i jakejkoliv jinej) extrémismus je, toho, jak z něj plynou zoufalý mechanismy vedoucí k nešťastným výsledkům a k zoufalým řešením daleko za hranou toho, co už je jenom vyjádřením určitýho postoje – a taky ukázka toho, jak moc tenká a plynulá hranice mezi tím vším je. Jak nemilosrdně dnešní společenskej systém lidi vysává a drtí (přehnanej pesimismus ale neni na místě: tohle je věc, kterou v určitý míře řeší a řešila každá společnost, každá civilizace, každý společenství lidí; chápu to spíš jako pohled na koncept dnešního způsobu života jako takovej). Klobouk dolů, přestože tohle je opravdu hnusná, bizarní a úchylná jízda chorou myslí člověka, kterej se z toho už ven nedostane, tak je to neuvěřitelně fascinující a myšlenkově natřískaná knížka, která by neměla uniknout nikomu, komu se líbil film (jo, jasně, trapně předpokládám, že stejně jako já, tak většina lidí se nejdřív setká spíš s Fincherovym zpracováním než s Palahniukovou předlohou).

    dadako

    14.11.2017

    Kniha pěkná, ale nějak jsem si nedokázal zvyknout na styl jakým je napsaná.

    Natyna3

    08.10.2017

    Celé dílo je jedna velká anarchie. Vzdor člověka, který v sám sebe nevěří.
    Význam knihy jsem pochopila až v závěru, alespoň doufám.

    kosmi

    21.09.2017

    Kdo radši čte sáhne po knize, kdo knihy nečte shlédne film. Kniha i film, není až tak velký rozdíl. Oboje perfektní. Dodnes si opakuji "Věci které vlastníte nakonec vlastní Vás" to prostě nemá chybu. Na čem v životě záleží??? Pro mě osobně je jasno, vlastnit majetek ok, když není co do úst je to špatný, ale kdo je až tak na dně aby bylo hromadění bezvýznamných krámů to hlavní na čem záleží. To hlavní v životě je život. Né velikost konta. konzumu. přepočítávání všeho na peníze a prospěch. Život jsou lidi a jejich vztahy, rodina, přátelé, společné zážitky…

    hs777

    14.09.2017

    Tak to bylo něco. Kdybych měla vyjádřit svůj pocit po přečtení, tak asi nejvýstižnější by bylo divoký úlet. A jaký to je? Neřeknu, protože první pravidlo Klubu rváčů je nemluvit o Klubu rváčů.

    Fremr

    14.08.2017

    Dokonalé a životní dílo Chucka Palahniuka, které rve na kusy lidský svět pomocí jediného člověka, který nalezne zálibu v likvidaci. A proč tohle všechno? Kvůli bolesti, kvůli reálné fyzické i psychické bolesti, která člověka dokáže probrat ze snu, který žije a který vlastně nikdy nechtěl žít nebo spíš snít? Probíráte se do nového dne a po drsném ránu v práci si vlastně říkáte jaký to má všechno smysl? Dřete a máte pocit, že Vám život proklouzává mezi prsty a vy vůbec netušíte co máte dělat? Zjištujete, že žijete v iluzi toho co VY chcete a po čem toužíte? Opravdu to jsou děti, auta, školy, práce, hypotéka, dovolená, nábytek, důchod, manželství, peníze? Nenávidíte společnost a své okolí? Tak přesně Vám bych doporučil přečíst si Klub rváčů. Sice to Váš život pravděpodobně nezmění, ale aspoň na chvilku si z těch Vašich sraček nenaděláte do kalhot a zjistíte, že trávit život vařením mýdla z lidského tuku nebo mlácení ostatních lidských trosek ve sklepě může být taky způsob života a možná bude o dost zábavnější, veselejší a uspokojivější než ten život, který žijeme?

    krevetinka

    30.06.2017

    Kniha o násilí, která ve výsledku vlastně vůbec o násilí není:-)

    Mr.BFU

    05.06.2017

    Výborná, velmi dobře čtivá se spoustou informací, které ve stejnojmeném filmu nebyly, mnohdy je však film převeden doslovně. Konec je jiný. 🙂

    tynkaiscrazy

    14.05.2017

    FUCKING MASTERPIECE.
    Z krátké povídky vzniklé v nudný pracovní den se stala kniha s obrovským potenciálem, spádem, humorem a především sdělením.
    Jak již někdo dole psal, takhle kniha na vás v každé kapitole solí násilí, jenže o násilí tady vůbc nejde. Jde o to poukázat, že muži v sobě zkrátka nedokáží potlačit tu chuť stát se pořádným sekáčem, přestože se po nich celý den šéfové vozí a ponižují a unavují zdánlivě důležitými imformacemi. Jde o to, jak se vypořádat s nespravedlností, a to ve velkým stylu.

    Palahnuik Klub rváčů napsal v podivném stylu. Hlavní hrdina, jehož opravdové jméno neznáme, například nikdy nemluví přímou řečí. Obzvláště jsem si však jeho způsob podání užívala a musím vyzdvihnout perfektní epilog, který dokázal úžasně ukázat, jaký zajímavý dopad na společnost tato kniha. Za mě rozhodně povinná četba!

    Atrament

    10.05.2017

    Je až s podivem, že podle tak slabé knížky vznikl tak dobrý film.

    opic 12

    04.05.2017

    Varování: Tento text je záměrně psán neuspořádaně i když při plném vědomí bez podpůrných či jinných látek (chápejte jako ironii).Jde tu o pocity a hlavně o atmošku z této knihy 🙂 Je tu násilí,ale není to o rvačkách,násilí nemám rád a tvořit je lepší než bořit,ale stěžejní Palahniuk má sílu k zamyšlení ještě dlouho po dočtení.
    Kam jsem to zase vlez,paranoia,fanatizmus,láska,všechno je to nějaký divný.To je snad nějaký přelomový dílo,co se zapíše do dějin hmm.Jsme uvnitř na stránkách knihy,zrak se ubírá po řádkách,mysl se vpíjí do písmenek,text se rozplizne,významy vět v peckovním podání,tak vstávej,otevři oči,kdo ti sakra nalajnoval směr,ten příběh však skrývá mnohá ale,budu se do toho muset ponořit a dát to skoro na jeden zátah.Vždyt zamilovat se je tak prosté,z toho vážně nekouká nic dobrého…Jo jsem neuroza tvého mrkajícího oka,jsem strach jestli oplodnit-neoplodnit? Moc nepřemejšlet,to je bájo pohodlí.
    O ty milovníku domácích mazlíčku který mě tak zbožnuješ jako svého věrného kamaráda,svého doslova člena rodiny.O ty který mě chceš udělat radost nejvyšší,o stan se milosrdným a proved na mě prosím kastraci.
    O ty učin muj nejvyšší rodiči,ty který si pro mě býval bohem i stvořitelem,učin mě vykastrovaným,zmateným panáčkem na klíček,čekající na vivisekci.Experimentem denně přijímající vzorky z regálů z tvého oblíbenného nejbližšího marketu,jakožto dědic prvních opiččích průzkumníhů orbitální dráhy.
    Jsem jedinečný,budeš položka s čárovým kodem,připraven(a) na odpoutání od mateřské lodě. Lůno se otvírá,3…2…1…START,už není cesty zpět,motory burácí,překonáš gravitaci jako vesmírný pěšák.Tvůj i můj úděl je být přinejmenším co nejbohatší a přinejmenším bejt další Marilyn Monroe.Jo fakt asi dost čumím na televizní bednu,takže ted už vím jak na to.
    Jsi naštvannost svojich rodičů stvořená z kultůry a náboženství spořádaného poslušného nevyčnívajícího konzumujícího kývala,staniž se právě proto nástřelem čím se máš stát a kým máš být.
    Chuck Palahniuk stvořil s prominutím řádně nasraně a mnohoznačně vyšinutě pro někoho třeba nepříjemně znejištující rozdvojenný neveselý neromanticky zamilovanný drtící román.

    Bonnet

    07.03.2017

    Tak se mi z čista jasna přihodilo, že mi film padl do oka více než knižní předloha. Kniha není odpad, ale domnívám se, že je možné si mezi autorovými díly vybrat něco, nechci říci lepšího, ale tak nějak více kořeněného… Mimochodem zápletka jako by byla dělaná pro filmový ansábl, na papíře to z fantazií až tolik „nezacvičí“.

    martin č.

    24.02.2017

    Ale jo. Výborně to vystihl překladatel v doslovu. Ač jsem člověk (stejně píše právě i překladatel), který nemá rad ničení a destrukci, naopak má rád, když se něco nového vytváří, má rád i nějaké to své soukromé vlastnictví, snad jsem trochu i maloměšťák, tak mě Tyler Durden a jeho klub rváčů i dokáže příjemně provokovat. Klub rváčů nejde nedočíst takřka jedním dechem. Nejsem svoje práce, nejsem svůj majetek…
    Pravdou je, že už jsem při čtení už znal podstatu i pointu příběhu z filmového zpracování s B. Pittem a E. Nortonem, které je prostě dobré.

    petr0486

    07.02.2017

    Někdy v šestnácti jsem viděl film a vůbec jsem nechápal o čem vlastně měl být. Teď po čtyrech letech jsem se dostal ke knížce a teprve z ní jsem pochopil ten ekoanarchistický podtext, který je skvělý! 5*

    Claudius

    05.02.2017

    Tuto knihu mi doporučil kamarád Johnny. Známe se už dlouho. Kniha je dokonalá. Vím to, protože to ví Johnny. O knize spolu nemluvíme. První pravidlo Klubu rváčů je nemluvit o Klubu rváčů. Koukali jsme se spolu na film. Film je skvělý taktéž. Vím to, protože to ví Johnny. O filmu taky nemluvíme. Druhé pravidlo Klubu rváčů je nemluvit o Klubu rváčů.

    Yogi

    27.01.2017

    "Vědět víc o sebezničení…"
    Stejnojmenný opěvovaný film v hlavní roli s mnou tolik milovaným Edwardem Nortonem naprosto zbožňuju. A co je tedy automatickou povinností knihovníka? Yeah, přečíst si i inkoustovou předlohu.
    Palahniukovi krátký, úderný věty jsou něco, co sedí do mýho stylu a do mý hlavy jako puzzle – přesně to, co jsem poslední dobou potřebovala. Nefalšovaná syrovost, rvačky, krev, díry ve tváři a hlavní nejmenovaný protagonista, s nímž jistým zvláštním způsobem soucítím a jehož hněvu vůči světu naprosto rozumím. Durden se s ničím nepárá, balancuje na ostří nože samotného života a naschvál občas povyskočí, aby mu nemilosrdná čepel ještě víc zajela hluboko do masa. Nad všemi těmi absurdními myšlenkami Tylera kroutíte hlavou a říkáte si, to pro mě sakra neplatí… přestože ve skrytu duše víte, že to pravda je. Jsme jen hovna, nic víc.
    "Když Tyler říkal, že jsme bezvýznamní a otroci dějin, bylo to přesně to, co jsem cítil."
    Co je ještě neocenitelný – člověk jako já, který se zajímá o psychický poruchy, jejich průběh, stádia, příčiny a důsledky, musí vyzdvihnout vyobrazení šílené mysli postihnuté disociativní poruchou identity.
    A jinak? Dle mého geniálně znázorněný odraz ubíjejícího stereotypu každýho dalšího dne a sžírajícího konzumního způsobu života, který ovlivňuje nás všechny.
    "Jsem Joeovo Zlomené Srdce, protože se na mě Tyler vykašlal. Protože se na mě vykašlal můj otec. Ech, mohl bych pokračovat donekonečna."

    LittleBubble

    26.01.2017

    Podle mě je Klub rváčů nejlepší knížka od Palahniuka. Ta surovost, beznaděj, absurdita…Mělo to něco do sebe.

    Salonka

    22.01.2017

    Film nepoznám (donedávna som ani nevedela, že taký existuje), dejová línia príbehu bola pre mňa tajomná neznáma – opradená celkom pútavými anotáciami – tak ma lákalo okúsiť knižný (a knižničný) Klub bitkárov. 🙂
    Musím však konštatovať, že kniha ma nepotešila, neprekvapila, nič mi nedala, skrátka nebavila ma. Úprimne, myslela som, že to bude dobré, ale nie, obišli sme sa. Po nemastných-neslaných prvých stranách sa všetko zmenilo v jeden lacný, priehľadný, nepresvedčivý a slabo zvládnutý trapas, pri ktorom som len útrpne čakala, kedy už bude koniec, pretože som to chcela doraziť.

    P.S.: Hneď v druhom riadku (vydanie Ikaru, 2011) sa mi oči potkli o chybu. Slušné. 🙂

    Vesmich

    05.01.2017

    Zpočátku to bylo jakési naléhavé a sklíčené. Tak to bude asi něco existenciálního. Po začtení se to vypadalo jako kniha o chlapech, kteří nevědí, kam se vrazit a tak jí vrazí vždycky v pátek či v sobotu jeden druhému, pročež je svět hned snesitelnější. Terapeutické účinky vzájemného hub si rozbíjení se projevují blahodárně i tím, že na nikoho netroubějí na dálnici a nemají potřebu mu parkovat v kufru. Od půlky jsem měla dojem, že je to román o lásce. Po dočtení jsem to vzala rovnou ještě jednou, jestli mi třeba něco nezůstalo utajeno. Víc jsem se u toho pobavila, vychutnala si podpůrné skupiny, přátele na jedno použití, terapeutické tělesné kontakty, Joa Skřípala Zubního a jiné jazykové perly a utvrdila se v tom, že je to celé o lásce.

    julanka

    28.12.2016

    To člověk o knize pořád slyší – bible anarchie, zlatá kniha anarchie, anarchie sem, anarchie tam, anarchistický styl, anarchie everywhere. A pak zároveň zjistí, že se lidem většinou nejvíce líbí hlavně ten šokující objev, který uděláte zhruba v tříčtvrtině knihy, někdo dříve. Ten ale s anarchií nemá nic společného. Tak celkově, fascinující pro mě byl spíše právě ten přerod člověka, který má podle dnešních měřítek pohodový život na na psychošílence, bydlícího ve favoritovi soutěže Nejhnusnější dům roku a vyrábějícího mýdlo z matky své psychopřítelkyně. A pak je tu ještě ten bojovnický klub. Normální člověk, když zjistí, že kyne, začne chodit do posilovny, běhat nebo, když se chce připravit na násilné střetnutí, tak třeba na box, karate, taekwondo, kickbox, capoeiru, šerm, kendó, aikido nebo cokoliv jiného. Ale, pro někoho je to moc složité, takže radši bude provozovat bitku-freestyle ve sklepě, příjde třeba o obličej a přidá se do pochybné armády vyrábějící mýdlo a sázející rostlinky na zahradě. Za mě tedy super, jako studie schyzofrenie.

    Air15

    26.11.2016

    Palahniukův styl a jeho krátké úderné věty jsou jako rány pěstí, zleva zprava, nestačíte se krýt a na konci padáte vysíleni k zemi. Chápu proč se z toho stal kult, ale hlavní myšlenky a celkové vyznění jde mimo mě a úpřímně, tohle je pro jeden z těch případů, kdy je podle mě film lepší než kniha.

    BarryBlack

    13.11.2016

    Něco mezi Jekyllem & Hydem a Trainspottingem. Film jsem viděl až po přečtení knihy a líbil se mi o něco víc.

    Markét.t

    01.11.2016

    K tak zvláštní knize už se pravděpodobně nikdy nedostanu…

    "Je snadné plakat, když si uvědomíš, že každý, koho miluješ, tě zavrhne nebo umře."